4946/72 – II/2 zřízena Chráněná krajinná oblast Labské pískovce. O deset let později byla provedena zonace území, tzn. oblast se rozdělila na čtyři zóny odstupňované podle míry ochrany. Takováto zonace byla v roce 1994 ještě upravena. Ochranáři však požadovali pro nejcennější část chráněné krajinné oblasti ještě vyšší stupeň ochrany. Po dlouholetém úsilí a i za pomoci ochranářů z německé strany byl k 1. lednu 2000 zákonem č. 161/1999 Sb. vyhlášen Národní park České Švýcarsko.
Kolonisté tento problém řešili hlavně vypalováním lesních porostů, což byl nejrychlejší způsob, jak zalesněnou oblast přeměnit v zemědělskou. Dnešního národního parku se však tato přeměna příliš netýkala z důvodu špatné přístupnosti terénu a nedostatku půdy, která by byla k obhospodařování vhodná. [17][18] Nicméně lesní porosty národního parku sloužily jako zdroj dřeva. Dřevo se přemisťovalo mj. po vodě, na dolních tocích Kamenice a Křinice existovala soustava jezů a menších přehrad, díky kterým bylo možno dřevo dopravit až k Labi. [20] U ústí Kamenice ústí Labe vyrostlo překladiště splaveného dřeva Herrnskretschen – Hřensko.
Východní stranu parku lemuje Chráněná krajinná oblast Lužické hory, jeho ostatní strany obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, na kterou na hranicích rovněž navazuje německý protějšek – Chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko (LSG Sächsische Schweiz). Území obou chráněných krajinných oblasti včetně obou národních parků se označuje jako Českosaské Švýcarsko (Sächsisch-Böhmische Schweiz) nebo Labské pískovce (Elbsandsteingebirge). [3] Německé a české území Labských pískovců společně vytváří jednu z nejdůležitějších evropských pískovcových oblastí. [4] Samotný název „České Švýcarsko“ vznikl odvozením od názvu Saské Švýcarsko, používaném pro německou část Labských pískovců od 18.
letech 19. století zpřístupnil Pravčickou bránu turistům. V roce 1878 vznikl v Děčíně první spolek podporující turistický ruch v oblasti, a to Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz); v roce 1885 byl ještě v Krásné Lípě založen Horský spolek pro nejsevernější Čechy (Gebirsverein für das nördlichste Böhmen).
[39] V následujících letech se začaly zpracovávat podklady pro zřízení biosférické rezervace UNESCO, která by měla kromě Českého Švýcarska zahrnovat i Chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce. Nejcennější oblasti jsou dále připravovány pro začlenění do soustavy Natura 2000. [40] Park je součástí Evropsky významné lokality České Švýcarsko a Ptačí oblasti Labské pískovce. [2] Na území národního parku se nachází tři maloplošná chráněná území. Jedná se o přírodní památku Nad Dolským mlýnem, národní přírodní rezervaci Růžák a národní přírodní památku Pravčická brána. V minulosti se na území parku nacházely i dvě přírodní rezervace, a to Ponova louka a Babylon.
Vznikala však potřeba chránit oblast jako celek. První návrh na zřízení chráněné krajinné oblasti v povodí Labe mezi Litoměřicemi a Hřenskem podal v roce 1939 vládní prezident v Ústí nad Labem. Podle údajů z Okresního archivu v Děčíně se o vyhlášení národního parku uvažovalo již v roce 1943. Ochranářským snahám se dostalo slyšení až v 27. června 1972, kdy byla výnosem Ministerstva kultury Československé socialistické republiky č.
Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo. České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko. Rozloha parku činí 79, 23 km². Oblast náleží ke geomorfologickému celku Děčínské vrchoviny, která je součástí Krušnohorské hornatiny. Z jižní a západní strany park obepíná chráněná krajinná oblast Labské pískovce, z východní strany k němu přiléhá chráněná krajinná oblast Lužické hory. V parku se nachází jediná vesnice, a to Mezná patřící k obci Hřensko, dále zřícenina vodního mlýna a několika skalních hrádků (např.
Ve třicátých letech 19. století byl na trase Děčín – Drážďany zahájen provoz lodní dopravy včetně výletních parníků, roku 1851 vyjel po nové železniční trase Drážďany–Podmokly první vlak. O rozmach turistiky v Českém Švýcarsku se postaral hlavně rod Kinských, který vlastnil českokamenické panství, a rod Clary-Aldringenů, kterým patřilo panství děčínské. Po členech těchto rodů je pojmenována řada skalních útvarů a míst jako např. Rudolfův kámen nebo Edmundova soutěska. Byl to rod Clary-Aldringenů, který v 80.
Ze vzácnějších lišejníků lze jmenovat dutohlávku Cladonia subcervicornia, Phaeographis inusta a třpytku Micarea pycnidiophora. K ojedinělým nálezům patří i druhy citlivé na znečištěné ovzduší jako jsou ohrožené čárnička psaná (Graphis scripta) a cecatka chřástnatá (Thelotrema lepadinum). [21] K roku 2007 bylo v parku známo 334 druhů mechorostů, z toho 87 je zařazeno na Červeném seznamu mechorostů v ČR (42 zdejších druhů dokonce patří mezi kriticky ohrožené). [26] K nejvzácnějším druhům patří subarkticko-subalpínské druhy játrovky křižítka velkobuněčná (Lophozia grandiretis), mokřanka oddálená (Hygrobiella laxifolia) a polanka Michauxova (Anastrophyllum michauxii), dále mechy dvouhrotcovka drsná (Dicranodontium asperulum), chudozubík zahnutý (Tetrodontium repandum) a měřík prostřední (Plagiomnium medium).
MS ve fotbale živě: Srbsko - Švýcarsko - Aktuálně.cz
[[VOLNÝ, UVOLNIT#]^] Anglie Írán přenos živě 21 listopadu
Snad nejznámějším skalním útvarem na území parku je Pravčická brána. S rozpětím 26, 5 m a výškou 16 m je největší přirozenou skalní branou v Evropě a je symbolem národního parku. [7][13] Menší obdobou Pravčické brány je Malá Pravčická brána, která dosahuje výšky 2, 3 m a šířky 3, 3 m; šíře oblouku je 1–1, 5 m. [14] Soutěska Kamenice K dalším netradičním skalním útvarům patří např. pískovcové převisy Jeskyně českých bratří a Velký pruský tábor, skalní průrva se schodištěm Úzké schody, menší skalní útvar Černá brána nebo jeskyně Vinný sklep. [15] Osídlení[editovat | editovat zdroj] Nejstarší doklady o lidském osídlení Českého Švýcarska spadají do období mezolitu. První lidé se zde pohybovali v menších skupinách, hledajíce útočiště pod pískovcovými převisy.
[[streamování>>>>]] Polsko Argentina živě | Lealam Store
V roce 2007 však byly zrušeny. [41] O park se stará Správa Národního parku České Švýcarsko se sídlem v Krásné Lípě. [2] Dvakrát ročně vydává „Zpravodaj Správy Národního parku České Švýcarsko“. [42] Turismus[editovat | editovat zdroj] Mariina vyhlídka v roce 2012 Dolský mlýn, kulturní památka na řece Kamenici Počátky zájmu turistů o krajinu Českého Švýcarska sahají do druhé poloviny 18. století, kdy se krajinou toulali jedni z jejích první propagátorů, švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff.
[9] V 19. století došlo k rozkvětu obcí při okrajích dnešního národního parku i přímo v něm, rozšířena byla zejména textilní, ale i strojní výroba. Ve 20. století nastal útlum, po druhé světové válce některé obce dokonce zanikly. Přímo na území parku se jednalo o Zadní Doubice a Zadní Jetřichovice. [20] Dnes se v parku nachází pouze jedna vesnice – Mezná. [1] Kromě Mezné se v parku nalézá i několik dalších lidských sídel, konkrétně Mezní Louka, restaurace Sokolí hnízdo u Pravčické brány, restaurace v soutěskách Kamenice, hotel Zámeček v blízkosti Vysoké Lípy, osada Na Tokání a hájovna Saula u Dolní Chřibské. [1] Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj] Složení bioty národního parku je nejvýrazněji ovlivněno geomorfologickou stavbou, která má vliv i na ráz celé krajiny. Vysoké pískovcové útvary způsobují veliké nadmořské převýšení na malém prostoru, takže zde není nouze o náhle zvraty vegetačních stupňů.
(dnes**) Nizozemsko Ekvádor přenos 25 listopadu 2022
století. O tento romantický název se zasloužili švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na Akademii v Drážďanech a malovali krajinu podél Labe, která jim připomínala domovinu. [5] Českému Švýcarsku se někdy říká Zadní hory – tímto jménem krajinu obdařil liberecký spisovatel Miloslav Nevrlý. [6] Geologie[editovat | editovat zdroj] Labské pískovce jsou nejsevernějším výběžkem české křídové pánve. Z většiny jsou formovány turonskými pískovci, které na povrchu tvoří výrazné krajinné dominanty. V období svrchní křídy, před cca 90 miliony let, pokrývalo celé území moře. Na jeho dně se postupně navršily sedimenty o mocnosti až 1 km. Tyto sedimenty byly tvořeny především pískovci a slínovci, ale i prachovci a slepenci.
largusoides), korálovec ježatý (Hericium erinaceus), šťavnatka rezavějící (Hygrophorus discoxanthus), šťavnatka básnická (Hygrophorus poetarum), ryzec rudohrdlý (Lactarius rubrocinctus), helmovka dvojvonná (Mycena diosma), štítovka lemovaná (Pluteus luctuosus) a holubinka sluneční (Russula solaris). V inverzních roklích byly objeveny mecháček hladký (Cyphellostereum laeve), kalichovka leptoniová (Omphalina epichysium) a žilnatka bledá (Phlebia centrifuga). V reliktních borech roste hřib borový (Boletus pinophilus) a šťavnatka slizoprstenná (Hygrophorus gliocyclus).
výrazně členitého terénu s dominujícími pískovcovými masivy, bylo klíčové období čtvrtohor. Tehdy v důsledku alpinského vrásnění došlo v oblasti Českosaského Švýcarska k mohutnému tektonickému zdvihu pískovcových sedimentů. Další pohyby tektonických desek spolu s častým střídáním ledových a meziledových dob a především d